“Mléko 2l, máslo 1x, droždí – kup, kolik budou mít…” Takhle nějak by mohl vypadat aktuální nákupní seznam. Ukázalo se, že droždí je naprosto nedostatková komodita, a to už jsme v karanténě skoro měsíc, všichni vědí, že na Velikonoce je potřeba do jidášků, do mazanců, do koláčů … a přesto není.
Není? Stěžovala jsem si na to rodičům, a ti mě vyvedli z omylu. “My droždí máme, Vietnamec zezdola ti prodá, kolik potřebuješ.” A hned mi ho po Skypu ukázali.
Tak moment. Jak to, že “běžné” obchody, ty internetové nevyjímaje, se tváří, jako bych sháněla v potravinách lokomotivu, ale vietnamská večerka má droždí podle libosti? Jak to, že na sociálních sítích se neustále točí recepty na knedlíky bez droždí, lívance z kypřícího prášku, chleba z vlastního kvasu, jak vyrobit kvásek, zatímco vietnamský obchodník 20 km od Prahy droždí vesele prodává? A úplně běžné, české, žádný dovoz “made-in-China”.
Tak se mi zdá, že nás potravinářské řetězce tahají za nos. Chleba, pečivo a kdejaké pekařské speciality nabízejí, ale droždí jako by vyřadili ze sortimentu. Nebo jen neumí doplnit zboží? Či snad všechno droždí skoupila vietnamská menšina?
Tak to je záhada, která mi vrtá hlavou už 14 dnů.
